Na divoká prasata

• Nejnovější
• Nejlevnější
• Nejdražší

Prase divoké - Sus scrofa

Jedno z největších zvířat volně žijících v české přírodě.

Vzhled

Jak vypadá prase asi každý víte. Silné, zavalité tělo na krátkých, v případě prasete divokého i rychlých nožkách. Od svého domestikovaného příbuzného se liší především barvou srsti. Ta je v šedo černá, létě se ještě přidá rezavě hnědá. Právě odtud pochází označení, které rádi používají myslivci - černá zvěř. Velmi zajímavě jsou zbarvená mláďata. Pyžamáci, jak se jim také říká, jsou černě a béžově pruhovaná. Pro divočáka je typický dlouhý rypák, kterým rozrývá zem a hledá tam potravu. Ocas je krátký, řídce osrstěný a zakončený štětičkou. Dospělá zvířata mohou vážit i 200 Kg.

Rozšíření

Původně se divočáci vyskytovali po celé Evropě a Asii, v minulých stoletích však byl tento druh téměř vyhuben. K nám se začali opět rozšiřovat až po druhé světové válce. Díky nedostatku velkých šelem - kromě člověka jejich jediných predátorů, se začali rychle množit. V těchto letech se nejen naše země potýká s jejich přemnožením. Menší i větší tlupy divočáků můžeme vidět především v rozsáhlejších smíšených lesích s hustým podrostem a to po celé republice.

Způsob života a potrava

I když jsou tato zvířata u nás přemnožená, lze říci, že je viděl málokdo. I takto velká zvířata totiž dokáží žít skrytým způsobem života a ubrání se tak před zraky predátorů, tedy i člověka. Přes den se divoké prase ukrývá v hustém houští nebo v rákosí u rybníku, aktivní je teprve navečer. Jeho vášní je válení se v bahnitých tůních. Po takovéto koupeli ho můžeme vidět obalené vrstvou bláta, které po zaschnutí tvoří krunýř. Po důkladné koupeli se vydá pro něco k snětku, například pro kořínky, různé plody a semena. Velmi oblíbenou pochoutkou je kukuřice a další zemědělské plodiny. Prase divoké lze považovat za velmi chytré a učenlivé zvíře, které se může stát domácím mazlíčkem stejně dobře jako pes, či kočka.

Rozmnožování

Páření (chrutí) probíhá v podzimních a zimních měsících (listopad, prosinec). Bachyně po 15 - 16 týdnech (zhruba v březnu) porodí 2-6 selat. Tato ve volné přírodě atypicky zbarvená mláďata dospívají v jednom roce života. Prase divoké se dožívá 11 - 12 let.

Ochrana

V jedné z debat se objevil názor, že si zemědělci mohu za škody způsobené divočáky z části sami. Jsou totiž upozorňováni na to, že prasata mají velmi ráda kukuřici a proto se z blízkých lesů stahují na pole, které zemědělec oslel kukuřicí. Tento zemědělec část úrody musí zaorat. Potom co veškeré práce na podzim ukončí, říká si: "Tuto chybu už neudělám, příští rok na pole vyseju obilí". Jenomže prasata moc dobře vědí, že tam loni byla jejich oblíbená kukuřice. V půdě také zaorané klasy ucítí, začnou je vyrývat a tím znovu plundrovat, tentokráte obilné, pole. V takovýchto oblastech se také zákonitě začnou rychle množit.

Je asi všem jasné, že prase divoké není třeba v dnešní době legislativně chránit, spíše naopak. Tento druh je v současné době nejen pro myslivce tím nejproblematičtějším. Nemuselo by tomu tak být, kdyby se sem ve větším množství vrátili velké šelmy jako je vlk, rys, nebo kočka divoká.